Mozkový systém odměny je složitá soustava mozkových jader, která zprostředkovává libé a příjemné pocity. Existuje jak u zvířat, tak u člověka. Hlavní dráha vychází z oblasti nazvané zkráceně VTA a směřuje do jádra nucleus accumbens. Další nervové dráhy pak zahrnují i jiné oblasti, jako již zmíněný hipokampus (viz Mozek zblízka II), bazální ganglia (viz Mozek zblízka IV), prefrontální kůru (viz Mozek zblízka I), a přední cingulum (Mozek zblízka III).
Tento systém náhodně objevili badatelé James Olds a Peter Milner již v roce 1954. Implantovali tehdy potkanům právě do těchto mozkových center tenké drátky, které mohly tyto struktury jemně dráždit nízkým elektrickým napětím. Tyto elektrody poté připojili k páčce. Signálem pro dráždění bylo, když zvíře právě tuto páčku stisklo. Pozorovali něco neočekávaného: potkani mačkali páčku mnohosetkrát za hodinu. Ignorovali ostatní podněty jako potravu a vodu, až dokud nebyli zcela vysíleni. Proto vědci museli pokus ukončit a vrátit zpět do jejich chovných klecí.
Tato mozková soustava používá jako chemický signál především dopamin. Dopaminový pulz je tak signálem odměny. Z hlediska motivace našeho chování, učení závislého na odměně, ale také některých psychiatrických poruch je tento systém mozku zcela zásadní. Výzkumy Oldse a Milnera tak položily základy moderního porozumění poruchám motivace. Mezi ně patří závislosti, ale třeba i snížená schopnost prožívat radost, která se často vyskytuje u depresí.
Obrázek: National Institute of Drug Abuse (NIDA), USA
