top of page

Blázen nebo génius?

Dnešní věda se řídí řadou etických principů a na vědce jsou kladeny přísné nároky. A to je samozřejmě dobře. Pokrok a vědění nemohou být vykoupeny utrpením druhých. V dobách Svaté říše římské si s tím císař Fridrich II. hlavu příliš nelámal. Jednou stranou to byl obdivovaný a vážený panovník. Vzdělaný. Druhou stranou to byl tyran, který v zájmu poznání a vědy páchal opravdu šílené pokusy.


Fridrich II. byl pohledem tehdejší politiky na svou dobu opravdu pokrokovým a velmi vzdělaným člověkem. Vysloužil si od svých obdivovatelů přezdívku „stupor mundi“, neboli div světa. Odvrácenou tváří vladaře byla bezbřehá krutost.


Ohavný jazykový experiment na dětech

Byl počátek 13. století a Fridrich II. se domníval, že pokud nebude na děti nikdo mluvit žádným jazykem, samy od sebe začnou mluvit latinsky, hebrejsky, řecky nebo arabsky. Věřil, že tak dojde k obnově jazyka, kterým se hovořilo v rajské zahradě. Odebral děti matkám hned po narození a předal je ošetřovatelkám. Ty nesměly na děti mluvit. Nesměly se jich dotýkat. Nesměly jim projevovat žádné city. Mohli je jen krmit a mýt. Víc nic.


Děti zemřely, aniž by za svůj život pronesly jediné slovo. Bezútěšně plakaly ve svých celách. Až tehdy Fridrich krutý experiment zastavil. V roce 1248 uvedl italský historik Salimbene di Adam, že děti „nemohou žít bez mazlení“ a proto zahynuly.


Fridrich II. si byl sice jistý, že neexistuje žádný prazákladní jazyk. Místo toho se dotkl jevu, který dnešní moderní medicína zná jako „neprospívání“. Aby člověk vzkvétal a zdravě se vyvíjel, potřebuje lásku.


Další šílenosti zvrhlého experimentátora

Fridrich byl megaloman, a pravděpodobně byl psychopat s narcistními rysy. Chtěl být vnímán jako sám Ježíš Kristus. Na druhou stranu budoval parky a přírodní rezervace, psal knihy, chránil umění, učil se mnoho jazyků.


Fridricha třeba zajímalo, jak to vypadá, když duše opouští tělo. Tak zavřel jedno