Dnešní věda se řídí řadou etických principů a na vědce jsou kladeny přísné nároky. A to je samozřejmě dobře. Pokrok a vědění nemohou být vykoupeny utrpením druhých. V dobách Svaté říše římské si s tím císař Fridrich II. hlavu příliš nelámal. Jednou stranou to byl obdivovaný a vážený panovník. Vzdělaný. Druhou stranou to byl tyran, který v zájmu poznání a vědy páchal opravdu šílené pokusy.
Fridrich II. byl pohledem tehdejší politiky na svou dobu opravdu pokrokovým a velmi vzdělaným člověkem. Vysloužil si od svých obdivovatelů přezdívku „stupor mundi“, neboli div světa. Odvrácenou tváří vladaře byla bezbřehá krutost.
Ohavný jazykový experiment na dětech
Byl počátek 13. století a Fridrich II. se domníval, že pokud nebude na děti nikdo mluvit žádným jazykem, samy od sebe začnou mluvit latinsky, hebrejsky, řecky nebo arabsky. Věřil, že tak dojde k obnově jazyka, kterým se hovořilo v rajské zahradě. Odebral děti matkám hned po narození a předal je ošetřovatelkám. Ty nesměly na děti mluvit. Nesměly se jich dotýkat. Nesměly jim projevovat žádné city. Mohli je jen krmit a mýt. Víc nic.
Děti zemřely, aniž by za svůj život pronesly jediné slovo. Bezútěšně plakaly ve svých celách. Až tehdy Fridrich krutý experiment zastavil. V roce 1248 uvedl italský historik Salimbene di Adam, že děti „nemohou žít bez mazlení“ a proto zahynuly.
Fridrich II. si byl sice jistý, že neexistuje žádný prazákladní jazyk. Místo toho se dotkl jevu, který dnešní moderní medicína zná jako „neprospívání“. Aby člověk vzkvétal a zdravě se vyvíjel, potřebuje lásku.
Další šílenosti zvrhlého experimentátora
Fridrich byl megaloman, a pravděpodobně byl psychopat s narcistními rysy. Chtěl být vnímán jako sám Ježíš Kristus. Na druhou stranu budoval parky a přírodní rezervace, psal knihy, chránil umění, učil se mnoho jazyků.
Fridricha třeba zajímalo, jak to vypadá, když duše opouští tělo. Tak zavřel jednoho nebožáka do sudu a pozoroval ho otvorem do chvíle, než nešťastník nezahynul.
Jindy zase přemýšlel, jak lidé tráví jídlo. Tak vzal dva muže, oba je přecpal jídlem. Jednoho poslal spát. Druhého vyhnal k aktivnímu pohybu na lov. Aby po pár hodinách oba vykuchal. Z obsahu jejich žaludků se snažil zjistit, jestli se obsah jejich žaludku bude lišit.
Fridrich II. si na svou dobu pokládal beze sporu zajímavé otázky a svědčí to o jeho zajímavě pokrokovému myšlení, na tu dobu atypickém. Na některé otázky, zejména ve spojení s duší a s vědomím, hledá věda odpovědi dodnes.
Já jsem nesmírně rád, že jsem vědcem v časech, kdy platí přísná etická pravidla a bádání vědců kontrolují různé instituce, které nedopustí, aby se děly takové bizarnosti.
Zdroje: historyheist.com, www.grunge.com, www.historyanswers.co.uk