Pokud vás zajímá, jak funguje porouchaný mozek, sáhněte po odborné literatuře. Filmy a seriály v nás vzbuzují dojem, že danou problematiku vyobrazují podle skutečnosti. Často to tak ale není.
Filmoví hrdinové se neustále zmítají v neuropsychiatrických problémech. Ztráta paměti, změna osobnosti nebo vznik duševní poruchy, která odezní stejně rychle jako přišla. Někdy to vypadá opravdu věrohodně. Ty nejhorší případy podporují zažité mýty a chybné představy o tom, jak mozek funguje. Možná ještě horší je, jak my sami vnímáme lidi, kteří nějakou poruchou trpí. Jak si je představujeme. Jak o nich smýšlíme.
Amnézie jako rozšířená porucha
Možná znáte film 50× a stále poprvé z roku 2004. Hlavní hrdinka se každou noc potýká s problémem, kdy zapomene, co dělala předchozí den. Po probuzení tak každý nový den začíná od naprostého začátku. Díky tomu je schopna strpět více než jedno rande s Adamem Sandlerem.
A kdo by neznal modrozelenou rybičku Dory, která stále dokola zapomíná snad úplně všechno. Třeba i to, že je ryba a musí plavat. 😃
Takový model neurologického onemocnění neexistuje. Schopnost uchování všech vzpomínek a jejich následná ztráta ve stanoveném čase… to najdete jenom ve filmu. Proto, jak se říká, nevěřte všemu, co vidíte. A mimochodem, rybky mají velmi dobrou paměť.
Medicína pojmenovala několik druhů ztráty paměti:
trvalá může být finální fází organického onemocnění centrální nervové soustavy
přechodná je poruchou vědomí různého typu
totální je obnubilace (mrákotný stav)
ostrůvkovitou známe doslova jako delirium (obluzené vědomí) a amence (zmatenost)
posttraumatickou rozlišujeme retrográdní a anterográdní (úrazy hlavy)
systemizovaná je účelová reakce (endogenní psychózy a dalších syndromů)
transientní (pamatuje si jen krátkodobě – několik hodin)
Retrográdní amnézie
Pacient si nevybavuje určité události přímo související se stimulem, který ztrátě paměti předcházel. Tímto typem amnézie trpí například silní a dlouhodobí alkoholici, kterým nedostatek vitamínu B1 poškodil dlouhodobou paměť v důsledku Korsakovova-Wernickeova syndromu.
Anterográdní amnézie
V tomto případě se nám porouchá schopnost ukládat nové vzpomínky. Typicky k této poruše paměti dochází po úrazu hlavy. Pacient si nepamatuje, jak k úrazu došlo a co se dělo krátce po něm. Tato porucha byla popsána i u známého pacienta H.M. po chirurgickém odstranění hipokampu. O něm si můžete přečíst ZDE.
Selektivní amnézie
Zahrnuje určité osoby či události, na které se postižený nevědomě rozhodl zapomenout. Jde často o traumatické zážitky, které člověk nebyl schopen vědomě zpracovat nebo osoby, které člověku ublížily natolik, že je ze své paměti a života vytěsnil. Mozek nás chrání před trvale zničující a omezující bolestí.
Se selektivní amnézií se setkávám i jako kouč. Protože zastřené trauma nezmizí. Mozek odsune špatnou vzpomínku hluboko do podvědomí. Nepamatujeme si, co jsme zažili. Ovšem i několik let po dávno zapomenutém a prožitém traumatu se nám vrací nepříjemné a stresové pocity. Je to jako déjà vu nebo jakýsi flashback. Velmi často podobnými pocity trpí oběti sexuálních činů. Samotný zážitek si nevybavují. Ale při sexu s partnerem cítí stejné pocity jako při samotném zážitku.
V tu chvíli jako kouč musím zbystřit a klientovi doporučuji konzultaci s psychologem, který pravděpodobně dále doporučí psychoterapii. Ovšem někdy se může jednat i o banálnější věci, se kterými si v tandemu s klientem poradíme. Bývají to různé zdánlivě neopodstatněné strachy. Návyky, které si vytváříme třeba vlivem stresu, nedostatku času.
A někdy jsou to jen prostě vzorce uložené hluboko v naší paměti. Protože se ze vzpomínek stanou návyky a z návyků stereotypy, které musíme zpětně rozklíčovat.
Léčba amnézie a návrat ke vzpomínkám
Ve filmech chodí pacienti na různé terapie, podstupují hypnózu nebo se vrací na různá místa, aby si vzpomněli. Rekonstrukce paměti je ovšem mnohem složitější. Ostatně v souvislosti s onemocněními, jako je Alzheimerova nemoc, si můžeme lehce dovodit, že poškození paměti může být často nevratné.
Velmi oblíbeným způsobem léčby na filmových plátnech je regresní terapie. Ta se vlastně vrací po stopách útržků vzpomínek, které si pacient dokáže vybavit pomocí hypnózy nebo sugesce.
Moderní psychologie tuto léčbu kritizuje. Existuje zde vysoké riziko vzniku falešných vzpomínek a jiných vedlejších efektů. Je zde také otázka etiky, kdy terapeut může sugescí klientem manipulovat.
Proto dobře vybírejte, komu svěříte vlastní hlavu, vzpomínky a své duševní zdraví.
Zdroj:
Koukolík F. Paměť a její poruchy. In: Lidský mozek. Funkční systémy. Norma a poruchy. Portál Praha 2002
Kulišťák P. Paměť. In: Neuropsychologie. Portál Praha 2003