Vyhledávač informací ve vaší hlavě. Mořský koník, který vám vrací vzpomínky na včerejší oběd s přáteli nebo dovolenou u moře. To je hipokampus, vývojově z nejstarších mozkových částí. Jeho fungování fascinuje laiky i neurovědce dodnes.
Hipokampus je zásadní mozkovou oblastí pro tvorbu vědomých vzpomínek, zejména vzpomínek pro události, vědomosti a orientaci v prostoru. Jedná se o vývojově starou mozkovou kůru, uloženou ve středním spánkovém laloku a překrytou mozkovými hemisférami. Jeho tvar u člověka vzdáleně připomíná mořského koníka a odtud pochází jeho jméno (Hippocampus je latinský rodový název tohoto živočicha).
Jedna z jeho částí je význačná tím, že v ní až do vysokého věku vznikají nové nervové buňky – tento jen se označuje neurogeneze. Jeho přední část se také podílí na procesech spojených s úzkostí a strachem. Hipokampus není nezbytný pro životní funkce.
Hipokampus a paměť
Vědci a lékaři si v minulosti mysleli, že hipokampus slouží k čichovému vnímání. Předpokládalo se jeho přímé spojení s čichovým lalokem. Obě struktury však přímo spojené nejsou. Badatelé o něm uvažovali v souvislosti s emocemi, což později vyloučilo zjištění, že za emoce může amygdala. Nakonec vědci zjistili, že hipokampus má na svědomí paměť.
V roce 1957 badatelé William Scoville a Brenda Milnerová popsali případ pacienta Henryho Gustava Molaisona, který trpěl nezvladatelnou epilepsií. Tyto případy se dodnes někdy řeší vyjmutím části mozkové tkáně, která obsahuje epileptické ložisko, a to v případě, že daná mozková oblast není životně nezbytná. A tak byla panu Molaisonovi odoperována velká část středního spánkového laloku včetně obou hipokampů.
Epileptické záchvaty se tím podařilo zvládnout. Jenže se objevila nová komplikace. Každé ráno znovu a znovu se seznamoval s personálem nemocnice. Jakoby je viděl poprvé v životě. Opakovaně oplakával smrt svého oblíbeného strýce. Každá událost v novinách pro něj byla horkou novinkou. Neuropsychologické vyšetření prokázalo narušení formování tzv. deklarativní paměti. To jsou vzpomínky na fakta a události.
Procedurální paměť, která představuje motorické dovednosti, byla zachována. Kupříkladu byl schopen naučit se obkreslovat obrysy v zrcadle, ale nebyl si vědom toho, jak se to naučil. Uchoval si také vzpomínky na fakta a události hluboké minulosti. Nové vzpomínky tvořit nedokázal. Tento jev známe jako anterográdní a časově stupňpvanou retrográdní amnézii.
I další studie na pacientech s poškozením či operačním odstraněním hipokampu potvrdily fakt, že u lidí se takové narušení projeví zejména ztrátou paměti pro události (epizodická paměť), zatímco inteligence, řeč, motorické dovednosti, jazyková plynulost a další funkce zůstanou nepostiženy a pacienti velmi často po operaci žijí podobně jako pan Molaison. Případy jeho a dalších pacientů tak jednoznačně ukázaly na roli hipokampu v deklarativní paměti, a to zejména v epizodické paměti pro události.
Na základě takových objevů a pozdějších výzkumů dnes dokážeme pracovat s paměťovými systémy. Nákres vidíte na obrázku níže.
Comments